Kapli, nazývanou tak Einsiedelnská, dala postavit v letech 1709-1710 Franziska Sibylla Augusta, markraběnka bádenská jako kopii poutní kaple ve švýcarském Einsiedeln. Navštívila toto poutní místo několikrát, aby si zde vyprosila zdárné pokračování bádenského rodu. Při jednom z návratů /1708/, pronesl její nejstarší syn, který ve svých šesti letech ještě nemluvil, svá první slova. Kaple se tak stala díkem za pomoc P.Marie z Einsiedeln.

Plány poslal markraběnce Maurus, opat benediktýnského kláštera v Einsiedeln roku 1709, později také kopii milostmi přímluv obdařené mariánské sošky. Již 8.září 1710 byla kaple na návrší u piaristické koleje vysvěcena. Rychlost, s jakou stavba vyrostla na obtížně přístupném místě i tmavá barva madony daly podnět k pověstem o ďáblu, který prý staviteli pomáhal. Když si přišel pro svou odměnu – duši, ukryl se stavitel za sošku P.Marie. Ďábel dotykem posvěcené madony zbělel, soška naopak zčernala. Zlo ztratilo svou moc a ďábel, ve snaze kapli alespoň pobořit, zanechal dodnes viditelný otisk své ruky v kamenném nadpraží vchodu.

Předloha ostrovské kaple vznikla na místě poustevny mnicha Meinrada ve švýcarských Alpách kolem poloviny 10. století. Podle legendy ji požehnal sám Spasitel v doprovodu andělů jako místo pro obraz své Matky. Einsiedeln se brzy stalo jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst v Evropě. A právě nesčetné svíce a lampičky, zapalované poutníky způsobily zřejmě tmavou barvu madoniny tváře, rukou i Ježíška. Roku 1798 byla kaple pobořena francouzským revolučním vojskem a teprve ve druhém desetiletí 19. století znovu vybudována, ovšem již v  novém slohu. V Ostrově se tak zachovala prvotní podoba ztraceného originálu stavby. Původní obklad z červeného mramoru tu ovšem nahrazuje jen barva omítky.

Kaple má bohatě pojednané průčelí s kamenným reliéfem Smrt P.Marie v atikovém štítu a sochami P. Marie, sv. Benedikta a sv. Maura na jeho vrcholu, po obou stranách vchodu štukové reliéfy Zvěstování a Narození Páně, nad vchodem pak alianční znak vévodů sasko-lauenburských a markrabat bádenských, vztahující se k markraběnce Sibylle Augustě, rozené princezně sasko-lauenburské. Stavbu kaple vedl pravděpodobně dvorní stavitel Johann Michael Sockh.K větším opravám došlo naposledy roku 1936.

Předobrazem ostrovské černé madony, polychromované dřevořezby z počátku 18. století je einsiedelnská soška, vytvořená jihoněmeckým či italským umělcem kolem poloviny 15. století.

Kaple, zasvěcené P. Marii Einsiedelnské, byly později ve velkém množství stavěny po celém světě.

Společným silám mnoha institucí, města Ostrova i jeho partnerského města Rastattu, kde má Einsiedelnská kaple další kopii z roku 1715, se podařilo podle dobových zobrazení chátrající stavbu i její výzdobu, včetně monumentálního schodiště, v celém rozsahu obnovit. Kaple byla slavnostně vysvěcena 8. září 2002.