Kaple sv. Kříže 
(známa jako sv. Anny)


Základní kámen k vybudování pohřební kaple položil sám Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský dne 20. dubna 1644. K výstavbě rodového mauzolea si vybral odlehlé místo za zámeckou zahradou. Kaple byla slavnostně vysvěcena 16. září 1663. Nedlouho na to, 20. listopadu 1665, Julius Jindřich zemřel a podle svého posledního přání byl také v kapli pohřben. Centrální stavba na polygonálním půdorysu s osmibokou báňovitou střechou s lucernou a cibulí byla zevně členěna pomocí prostých dvojplášťových lisénových rámců. V interiéru byly po obvodu, mezi vtaženými pilíři, umístěny jednotlivé dvoupodlažní výklenkové kaple s emporami.

 


Po měsících práce bylo sundáno lešení:

krizweb.jpg (121076 bytes)  krizweb01.jpg (82976 bytes)  

 

Oprava byla zahájena:

a1.jpg (1739919 bytes)  a2.jpg (143233 bytes)  anna_2w.jpg (164828 bytes)  anna_1w.jpg (154932 bytes)

Stav kaple před zahájením oprav

klaster_050428_ 009.jpg (80914 bytes)  klaster_050428_ 022.jpg (123363 bytes)  klaster_050428_ 024.jpg (97109 bytes)  klaster_050428_ 018.jpg (81606 bytes)  klaster_050428_ 025.jpg (100007 bytes)  klaster_050428_ 014.jpg (119236 bytes)

klaster_050428_ 011.jpg (190760 bytes)  klaster_050428_ 012.jpg (169201 bytes)  klaster_050428_ 013.jpg (159026 bytes)  klaster_050428_ 019.jpg (127277 bytes)  klaster_050428_ 027.jpg (166049 bytes)


Pohřební mauzoleum

Již před koncem třicetileté války se vévoda Julius Jindřich rozhodl vybudovat pro sebe i příslušníky české linie svého rodu pohřební mauzoleum. Vybral si odlehlé místo za zámeckou zahradou, která symbolizovala ráj pozemské radosti. Kaple byla situována k opačnému nároží zahrady než hřbitovní kostel sv.Jakuba a v přímé pohledové ose od farního kostela sv.Michaela. Základní kámen k pohřební kapli, zasvěcené sv.Anně / podle Leiboldovy kroniky sv.Kříži /, položil sám vévoda 20. dubna 1644. Zda již v této době byla plánována výstavba kláštera v její blízkosti a s jakými řeholními řády vévoda jednal, není dosud známo. Zcela atypicky a náročné umístění kaple ve svahu tomu záměru napovídá. V závěti, v níž nařizuje pohřbení svých ostatků do dostavované rodové pohřební kaple se však vévoda Julius Jindřich o klášteru nezmiňuje. /P.Zahradník, P.Macek, SHP bývalého piaristického kláštera v Ostrově, 1991, str.2-3. / Kapli se podařilo dostavět až v roce  1663, kdy dne 16. září byla za účasti pražského arcibiskupa Arnošta Harracha, tepelského opata a mnoha dalších duchovních a světských představitelů slavnostně vysvěcena. / viz Kühnl, str.142. /Nedlouho nato, 20. listopadu 1665 vévoda Julius Jindřich zemřel a podle svého posledního přání byl také v sasko-lauenburské pohřební kapli uložen. Autor plánů ani stavby není doposud znám. /V.Wachsmannová přičítá autorství pohřební kaple v Ostrově Giovanni Domenicu Orsimu, bohužel však bez konkrétních dokladů. P.Zahradník se kloní spíše k okruhu Carla Luraga, který právě ve 40. letech 17. století začíná v Čechách působit. Srovnej P.Zahradník, P.Macek, SHP kláštera v Ostrově, 1991, s.4./.Centrální stavba na polygonálním / osmiúhelném / půdorysu, poměrně masivní, s osmibokou báňovitou střechou s lucernou a cibulovitou vížkou byla zevně členěna pomocí prostých dvojplášťových lizénových rámců. Vstup byl se strany  města. V interiéru jsou po obvodu mezi vtaženými pilíři umístěny jednotlivé výklenkové kaple s dvoupodlažními zpěváckými emporami. Zalomené pilastry k korintskými hlavicemi, s ovocnými festony a hlavami andílků nesou nad profilovanou římsou osmibokou kupoli. Římsy i archivolty arkádových kaplí jsou zdobeny vlysem perlovce a vejcovce.

Dějiny města Ostrova, str.109-110. -  2001

 

Pohřební kaple

 

Uložení zemřelí

Podle archivních dokladů  / SOA Plzeň, Vs Ostrov Kart.19. – Pamětní kniha kláštera / byli do sasko-lauenburské pohřební kaple uloženi :

 

Julius Heinrich /Jindřich/ von Sachsen-Lauenburg  16.4.1586 – 20.11.1665, uložen zač.roku 1666

Anna Magdalena von Sachsen - Lauenburg  rozená Lobkowitzová, ovdovělá Kolowratová, vdova po Juliu Jindřichovi  + 7.9.1668

Franz  Julius Heinrich  dítě pravděpodobně Julia Františka S. – L.  
+  4.11.1673

Maria Hedwig Augusta von Sachsen-Lauenburg, rozená  von Pfalz - Sulzbach ovdovělá  Arcivévodkyně Rakouská   16.9.1641 – 23.11.1681, manželka Julia Františka von Sachsen - Lauenburg – zemřela v Hamburku, převezena do Ostrova

Julius Franz /František/ von Sachsen-Lauenburg  16.11.1641 – 30.9.1689

Leopold Wilhelm, syn Ludwiga Wilhelma von Baden- Baden a Franzisky Sibylly Augusty rozené Sasko-Lauenburské   1695 – 1696

Maria Franziska markraběnka Bádenská, rozená Fürstenbergová, vdova po Leopoldovi Wilhelmovi  von Baden-Baden, teta Ludwiga Wilhelma von Baden-Baden

6.6.1633 – 7.3.1702 zemřela v Lovosicích, převezena do Ostrova

Karl  -  syn Ludwiga Georga von Baden-Baden, vnuk Ludwiga Wilhelma  von Baden - Baden  asi 1728 – 6.7.1734

             

Alfred Wolf uvádí v kryptě 18 rakví, jde zřejmě o omyl, pohřbeno zde bylo podle dokladů 8 osob – krypta   nebyla ani dost veliká pro 18 rakví. Uvádí také obraz zemřelého prince Franze Erdmanna, dítěte které tu mělo být uloženo. Opět jde zřejmě o omyl, Franz Erdmann  /1629 – 1666/ byl syn Julia Jindřicha z druhého manželství, dospělý muž. 

Vybráno a přeloženo z neuveřejněného rukopisu  Ostrovské kostely a kaple, Popsal Alfred Wolf  / 1898 – 1970 /, Ostrov – Bad  Kissingen, překlad Z.Čepeláková  

 

Julius JindřichVévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský ji dal postavit jako místo pro mrtvé svého rodu. Kaple byla vysvěcena 16. září 1663 arcibiskupem pražským. V Kühnlových dějinách /str.142/ stojí, že šlo o velikou slavnost. …. Leibold sám napsal ve své kronice, že byl přítomen vysvěcení pohřební kaple sv.Kříže. Stál na  vršku a viděl slavnostní průvod šlechty a vysokých duchovních. Byl přítomen také opat kláštera v Teplé. Domnívám se, že vévoda disponoval významnou částečkou kříže….. Pohřební kaple, zvaná také mauzoleum, přiléhá úzce ke klášternímu kostelu a až do roku 1864 existoval do ní přímý vstup z kostela. Od oltářního prostoru po levé straně, ve které dnes stojí oltář sv. Josefa z Calasanzy vedl přes schod a lávku přímý přístup ke vchodu do pohřební kaple. Kaple byla postavena na půdoryse osmiúhelníka, který pokračuje až po střešní konstrukci. Vevnitř je velkorysý, impozantní prostor. Mohutná kopule nesla nahoře lucernu. Viděl jsem kapli už jen s nouzovou střechou. Na rytině Dollhopfově však vidíme, že kaple měla dosti vysokou cibulovitou věž. Poslední oprava střechy byla provedena pravděpodobně kolem roku 1864. Vevnitř byly hluboké záklenky – osm po třech metrech. V prostředním určitě stál oltář.  V severozápadní části byla přistavena zákristie. Asi 3 m od vchodu do zákristie byl sestup ke kryptě. Domnívám se, že nad vstupem do ní byly jen dřevěné dveře, protože jinak by se bylo alespoň něco zachovalo. Kamenné schodiště vedlo k samotné hrobce. Jaký oltář stál v této kapli jsem se nemohl dozvědět….. Nad vysokými záklenky, které byly zdobena štukaturou, jsou empory s točitými dřevěnými sloupky. Tato galerie se nezachovala po celém obvodu. Tam nahoře byli jistě zpěváci nebo hudebníci při slavnostních zádušních mších vévodů. Vstup na emporu byl z kopce nad kaplí. Lávka byla zbořena, nahoře v klášterní zahradě bylo jen vidět za pohřební kaplí zdivo a podpěry lávky. V poslední době byla empora vítaným obydlím ptáků.

Šindelová střecha, která nebyla nejméně 50-60 let opravena, zpuchřela a tu a tam bylo vidět jak nádhernou klenbou protéká voda. Byl nejvyšší čas pořídit novou střechu. Můj plán zřídit v této kapli pamětní místo padlých ve 2. světové válce už nemohl být vyplněn. Na bohoslužby v této kapli už si nikdo nevzpomínal. Ani moje třiadevadesátiletá prateta o tom nic nevyprávěla. V době sekularizace / kolem 1802 / byla už zřejmě kaple odsvěcena. Představoval jsem si vždycky výzdobu kaple tak, že oltář sv.Kříže stál uprostřed. V postranních záklencích visely obrazy mrtvých – 18 obrazů. Dva velké obrazy byly ještě tady, dva dětské jsem získal v roce 1931. Kolem vstupu do krypty bylo zřejmě zábradlí. Zákristie byla si uzavřena dřevěnými dveřmi. Okna částečně zasklena šesti a osmibokými tabulkami. Uvnitř kaple totiž ležely ještě kousky do olova zasazených tabulek. Co se pokrytí podlahy týče, nebylo zcela jasné. Byly to kamenné dlaždice nebo ploché, červené pálené cihly. Štuková výzdoba nebyla přehnaná. Konzoly lizén nesly andílčí hlavičky. V horních záklencích byly pravděpodobně obrazy zemřelých.

 

V roce 1945 opadávala omítka v celé dolní části kaple. Nejlépe zachovaná byla část kolem vchodu. Sestry křesťanské lásky používaly kaple jako odkládacího prostoru, od zřízení ústředního topení zde bylo skladováno uhlí…. Vstupní portál se sasko-lauenburským znakem byl ještě dobře zachovaný. Také vstupní dveře černě natřené měly ještě skoro všechny ozdoby. Uzavíral je jen jednoduchý visací zámek….

 

annamag.jpg (180578 bytes)Otevřeným vstupním otvorem se sestoupilo po 10-12 kamenných schodech do vlastního prostoru hrobky. Nyní byla už zcela prázdná. Rakve byly dosud nevysvětleným způsobem ukradeny. Cenných 18 rakví bylo odcizeno nepozorovaně. Lze si představit váho jejich hmoty. Kovové rakve jsou podstatně větší než dřevěné, k tomu bylo třeba předpokládat, že vévodové sasko-lauenburští jako nádherymilovní páni měly rakve umělecky bohatě zdobené. Julius František byl podle toho co vím převezen do Ostrova z Hamburku  /? – zemřel v Zákupech /. Starosta Miebes a také moje matka viděli tyto obrovské rakve, jak říkali, ještě na místě. Byly tam také rakvičky princů. Podle rodokmenu sasko-lauenburské rodiny můžeme dost přesně zjistit, kdo všechno tu byl pochován. Nejdříve zakladatelka kláštera, Anna Maria Popela rozená z Lobkowitz  / omyl ve jméně – Anna Magdalena Popelie či Popelová, třetí manželka Julia Jindřicha – i v pořadí, Julius Jindřich zemřel první, 1665, Anna Magdalena 1668 - Če/ a Julius František s manželkou.… Pamětníci nemohli poskytnou žádné přesnější údaje o vzhledu rakví. Když přišly 1896 /1897 ?/ sestry, byla již hrobka vypleněná. Rakve ukradeny a ostatky vévodských zemřelých pohozeny na zemi. Kdo tehdy mohl být tak surový ? …Klášter byl opuštěný, bydlel tu jen domovník. přicházeli a odcházeli lidé podívat se na kostel či knihovnu. Co v té době muselo být rozkradeno je bezpříkladné…. Zpustlý stav hrobky mi byl vylíčen takto : Pozůstatky mrtvých ležely na zemi. Různé části plesnivých brokátů  mezi kostmi. Malí princové a princezny byli opřeni o zeď jako loutky. protože muži vévodské rodiny byli pohřbíváni v mnišských kutnách byly tu určitě i zbytky látky. To co bylo přiloženo do rakví zloději určitě odnesli. Tento stav trval až do roku 1922-23. Tehdy sestry daly hrobku do pořádku. Koupily kovovou rakev, posbíraly kosti a uložily všechno do hrobky klášterního kostela. Posbíraly i všechno ostatní , hrobka byla vyklizena. Zbytky látek , plíseň a prach byly spáleny v klášterní zahradě. Sestry Rilindis a Reinhilde o tom vyprávěly : Když plameny zachvátily zbytky z rakví, stoupala z nich vůně jako kadidlo a kouř z ušlechtilého dřeva. Zbožné sestry mínily, že to byl Boží zásah, zakladatelé kláštera byli zbožní. Ještě větší bylo překvapení, když byly při sbírání popela nalezeny 4 zlaté dukáty. Mince byly asi zašity do oděvů. Vůně, která stoupala z ohně měla svůj důvod asi v tom, že těla byla balzamována nebo že do rakví bylo vkládáno různé koření, zabraňující zápachu. Vévoda Julius František byl například mnoho týdnů vystaven na márách v klášterním kostele.

 

Popel z pozůstatků byl uložen do plechové schránky a prof. Anton Miebes k tomu napsal latinskou listinu. Schránka s popelem byla pak uložena pod sochu sv.Josefa v klášterní zahradě. Rakev s kostmi došla klidu až do roku 1943. Slečna Anna Maria Renner, která prováděla inventarizaci markraběcího bádenského archivu pobývala již druhé letní prázdniny v Ostrově. Rozhodli jsme se prozkoumat s ní také kosti vévodských zemřelých. V srpnu, přesné datum už nevím, otevřely sestry obě hrobky. Musely být trochu odsunuty kostelní lavice a vyzvednuto několik prken, abychom mohli vstoupit do hrobky. Nechal jsem tu položit kabel, abychom mohli při dobrém osvětlení pořídit snímky…. Otevřeli jsme kovovou rakev a prohlíželi kosti. Rakev byla téměř plná. Sestry přes kosti položily bílý závoj. Slečna Dr Renner pořídila přesný popis kostí. Zřejmá byla lebka vévody Julia Františka, kterou bylo možno poznat podle obrazu zemřelého  / je v depositáři GU v Karlových Varech – Če/ .Rozeznat se daly také hlavičky dětí. Zda slečna Renner, která byla v Karlsruhe vybombardovaná seznamy ještě má, to nevím.

 

Odpoledne jsme rakev ozdobili květinami a břečťanem , sestry přinesly svíce a konaly se bohoslužby za mrtvé. Udělal jsem v hrobce 10-15 snímků. Pak jsme hrobku opět uzavřeli.

 

Obrazy zemřelých – vévody Julia Františka a jeho manželky  a dvou princů byly umístěny v městském muzeu v letohrádku. Dva velké obrazy visely po léta ve hřbitovním kostele. Obraz malého Franze Erdmanna jsem koupil od Theodora Müllera. Obraz malé princezny darovala muzeu paní Apother /?/ Kirchhof, rozená Pfeifferová z Liberce. Oba veliké obrazy jsou otištěny v Kühnlových Dějinách. Oba obrazy dětí, Franz Erdmann, bledý, milý dětský obličej, v mnišské kutně. Hnědá kutna, bílá šňůra kolem boků. Nad ním se vznášel, nemýlím-li se, andělíček, který nad mrtvým dítětem držel korunu. Dole v rohu byl nápis, týkající se dítěte.

 

Obraz zemřelé princezny byl trochu radostnější. Dítě bylo oblečeno jako nevěsta a obklopeno květinami. Nad mrtvým děvčátkem stál anděl, který žezlem ukazoval nahoru ke světlu. Také na tomto obraze byl nápis. Oba obrazy dětí byly bez starých, původních rámů. Theodor Müller, ostrovský obchodník se starožitnostmi, věděl, kde oba obrazy byly, předpokládám proto, že prodal i ty zbývající. Byl v tom ovšem velmi opatrný a nemohl jsem zjistit, kam se poděl obraz s námětem moru z městského kostela, monstrance a také sv.Jakub z hřbitovního kostela.

 

Venku kolem pohřební kaple to vypadalo stejně zpustle. Ve hlubokém příkopu mezi kaplí a kopcem / Klosterberg – Klášterní vršek / byly stále odkládány střepy a odpadky. Když představená, sestra Theresia von Strachwitz převzala vedení ostrovského kláštera i tady to bylo uvedeno do pořádku. Vedle zákristie ležela hromada staré břidlice a větví.

Konečně chci napsat také o tom, co jsem měl s kaplí v plánu : měla se stát památníkem, podobným kapli sv.Floriána. Rakev s pozůstatky sasko-lauenburské rodiny bych tam samozřejmě vrátil, byla by uložena v krásném mramorovém sarkofágu. Vchod do krypty by zůstal otevřený a kolem něj železné zábradlí a mříž. V záklenku proti vchodu by byl umístěn veliký dřevěný kříž. Bylo by opět používáno dřívějšího názvu – kaple sv.Kříže. Jména padlých ve druhé světové válce by byla uvedena v ostatních výklencích. Uprostřed, pod lucernou by byl osazen velký pamětní kámen.

 

Mnoho našich občanů bylo nadšeno plánem druhého památníku a bylo by se mi jistě podařilo, stejně jako u Floriánské kaple, zachránit cenné stavební dílo a dát mu nové poslání.

 

Zdalipak ještě někdy uvidím tu milou, tichou pohřební kapli. Jako děti nás přitahovalo její tajemné, pověstmi opředené zdivo a bázlivě jsme nahlíželi jako ministranti skulinami ve dveřích, v domnění, že uvidíme kostry mrtvých. Později jsem si často vypůjčoval od sester klíč a stál, někdy déle než hodinu v tomto podivuhodném prostoru, který jsem už v duchu viděl zářit v nové kráse. Jako tak mnohé, i tento plán se zhatil. Chtěl bych jen ještě naznačit, proč jsem si pohrával s myšlenkou na druhou „halu cti“. Bylo mi jasné, že jen tímto způsobem by bylo možné získat prostředky na obnovu kaple sv.Kříže. Bylo to ještě ve třetí říši a padlých bylo tak mnoho. Pozůstatky vévodských zemřelých by se však byly přesto vrátily na původní místo svého odpočinku.

                                           

Zaznamenané opravy

Podle Stavebně historického průzkumu bývalého piaristického kláštera  /Ing Petr Macek, Dr Pavel Zahradník / z roku 1996  měla být kaple  v roce 1839 opravována, nebyla však již dlouho používána. V roce 1850 byl v klášterním areálu vojenský špitál a v tomto období byla pravděpodobně vykradena krypta. Zbytky rakví /kovových/ prodal obecní sluha.  V roce 1864 dala kapli opravovat velkovévodkyně Maria Antonia Toskánská a 2.11.1864 měla být znovu vysvěcena. V roce 1892 však už byla opět ve špatném stavu, vinou vlhkosti. Oprava ještě v letech 1895-1897. V roce 1897 koupily areál Sestry křesťanské lásky, německý katolický řád s mateřským domem v Paderbornu. Kaple vyklizena v roce 1923 – viz A.Wolf. Na počátku 90. let 20.století, v souvislosti s počátkem záchrany klášterního areálu, bylo nad zcela obnaženou cihlovou klenbou kaple na náklady Spolku přátel města Ostrova pořízeno provizorní zastřešení.

 


Můžete také navštívit naše partnerské stránky
www.ostrov.cz
| www.eOstrov.cz | www.ostrovsko.cz