Kostel Zvěstování Panny Marie

Střed klášterního areálu tvoří kostel Zvěstování Panny Marie, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem. Prostor lodi je zaklenut valenou klenbou s třemi páry trojúhelných nestyčných výsečí, vybíhajících z mohutných vnitřních pilířů. Jednolodní presbytář je zaklenut stejnou klenbou jako loď kostela s jedním párem trojúhelných výsečí. Mezi vtaženými pilíři lodi jsou umístěny úzké boční empory. Přímo z chrámové lodi byla krytou chodbou přístupná i pohřební kaple. Za závěrem, u sakristie, byla vystavěna velká hranolová věž, zvonice, zastřešená cibulovitou střechou s lucernou. Ke kostelu přiléhají na severu tři jednopatrová křídla kláštera, vymezující vnitřní dvůr s křížovou chodbou. Architektonické řešení fasád je velmi střídmé. Fasády jsou členěny lisénovými rámci a jednotlivými římsami.

Kulturní a společenské centrum regionu

Základní ideou na využití kostela a přilehlých kaplí po dokončení rekonstrukce je vznik víceúčelového  kulturního a společenského komplexu nejen pro obyvatele města Ostrova, ale i pro širokou veřejnost z celého regionu. Stabilním základem pro využití tohoto barokního areálu je přesun expozice Pamětní síně, která byla v roce 2002 zřízena v Letohrádku. Tato výstava bude rozšířena o předměty a poznatky získané během posledních let. Návštěvníci se v ní seznámí s historií města od získání privilegií až do počátku 20. století. Zvláštní prostor bude věnován produkci ostrovské porcelánky Puls, která ve své době patřila ke světové špičce. Vystaveny budou také předměty a informace, které přiblíží život v Ostrově v průběhu 19. století. Významné zásluhy na vzniku expozice má kromě jiných i památkář Lubomír Zeman, archeolog Jiří Klsák a historička Zdeňka Čepeláková. „Přestěhování Pamětní síně z Letohrádku do kostela Zvěstování Panny Marie vítám, protože nově zařízené prostory v klášterním kostele poskytnou možnost širšího uplatnění exponátů, zejména mám na mysli kolekci porcelánu a barokní sochy,“ řekla Zdeňka Čepeláková.

Expozice představí původní barokní sochy

V minulosti jsme se na stránkách Ostrovského měsíčníku několikrát věnovali problematice původního vybavení kostela. Vzhledem k tomu, že klášter s kostelem obývala Československá lidová armáda, nezbylo z původního vybavení takřka nic. Konkrétně to bylo několik soch, kousek kazatelny a jeden bok lavice. Některé sochy jsou ve správě Karlovarského muzea a další v karlovarské Galerii umění. Podařilo se však zajistit také sochy, které putovaly z kostela přes různé sklepy a provizorní depozitáře a dokonce i policejní sklady. Tyto předměty věnovala římskokatolická církev zdarma městu, které zajistilo jejich restaurování (sochy jsou zobrazeny níže na této stránce). Návrhu vlastní expozice se ujal plzeňský architekt Jan Soukup ve spolupráci s architektem Janem Trčkou. Atelier Jana Soukupa vypracoval také návrh na výstavní prostory v pohřební kapli sv. Anny, expozice v klášterním kostele je tedy již druhá v pořadí. Tato projekční kancelář má v oblasti historických expozicí bohaté zkušenosti (mezi její nejvýznamnější projekty patří například plzeňské městské i církevní muzeum). „Ostrovský klášterní komplex má jednu překvapivou zajímavost. Když jsme před započetím práce pátrali po původní podobě architektury v době sasko-lauenburských panovníků, stopy nás zavedly až do bádenského Rastattu. Ostrovská panovnice Francizska Sibyla Augusta tam totiž při svém odchodu z Čech převezla i všechny své dvorní umělce. Proto lze vysledovat spojitost mezi Ostrovem a bádensko-württemberskou oblastí v mnoha dochovaných památkách, zejména architektonických. Překvapila mě například i sbírka barokního českého skla v Rastattu,“ uvádí architekt Jan Soukup.

Památky připomínají život předků

Základní myšlenkou při vytvoření expozice v klášterním kostele byla snaha umístit dochované předměty co nejblíže jejich původnímu stanovišti. Jelikož jsou to převážně sochy z postranních oltářů, ze kterých se v lepším případě dochovaly jen trosky, budou nyní umístěny na pomocných konzolách. Aby si návštěvníci snadněji vytvořili představu o hmotě původních oltářů, bude jejich obrys naznačen linkou a vyplněn barvou. V blízkosti takto znázorněných oltářů budou umístěny informační panely s fotografiemi z doby, kdy byly oltáře ještě kompletní. Společně s nimi budou na nich vystaveny fotografie, dokumentující škodu napáchanou vandaly. Protože nechci čtenáře připravit o překvapení, nebudu již při tomto líčení zabíhat do dalších podrobností. 

Ing. Marek Poledníček

Instalace exponátů

Rekonstrukce kostela jde do finále

Podoba klášterního kostela začíná získávat jasné kontury

Práce se nezastavily ani v zimě

Nově nalezené sochy - součást budoucí expozice:

Všechny zobrazené předměty jsou z období Baroka. 

Opravy byly zahájeny:

Před zahájením oprav

Historické pohledy:

Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie

V blízkosti roku 1663 dokončené a vysvěcené pohřební kaple sasko-lauenburské dala ovdovělá vévodkyně Anna Magdalena Sasko-Lauenburská vybudovat piaristickou kolej. Zakládací listina nese datum 6. května 1666. Ještě téhož roku přišli do Ostrova tři otcové piaristé, působili však v prozatímních  prostorách. Smlouvu na stavbu konventu a klášterního kostela podepsal  22. května 1666 pražský stavitel Martin Reiner / také Martino Rana, Rahna/.

Byl-li on sám zároveň autorem návrhu pro tuto raně barokní stavbu  není zatím známo. Plán konventu a kostela i s připojenou pohřební kaplí se zachoval ve skicáři Wolfganga Dientzehofera, který pro Reinera pracoval jako polír. Na stavbě působili také dva významní pražští kameníci italského původu, Giovanni Battista Passarini a Francesco della Torre, kteří patřili k družině předního pražského architekta rovněž italského původu, Carla Luraga. Již v roce 1670 sídlilo v konventu dvanáct otců piaristů. Klášterní kostel Zvěstování P.Marie byl vysvěcen 16. září 1674 za přítomnosti arcibiskupa pražského Mthiase Ferdinanda Sobka z Bielenberka. V 80. letech následovala úprava klášterní  zahrady. Konvent měl dva vchody, vchod pro řeholníky, ozdobený reliéfním symbolem Řádu zbožných škol - piaristů  / jméno Panny Marie / vedl k obytným prostorám a rajskému dvoru, vchod  pro studenty k učebnám v přízemí. V nice křížové chodby se zachovala neúplná původní malba. klášterní budovy  s postavami světců a sasko-lauenburským znakem, na některých místech také fragmenty dalších maleb z poslední třetiny 17. století, kromě toho i soubor kachlů z původních klášterních kamen se sasko-lauenbursko-lobkovickým znakem a iniciálami Julia Františka Sasko - Lauenburského, který po matčině smrti / 1668 / dokončil stavbu klášterního kostela a konventu.

Sochařským vybavením klášterního kostela byl pověřen smlouvou z 11. dubna 1670 Martin Möckel, tzv. „ostrovský sochař“, a to zhotovením hlavního oltáře,  dvou oltářů postranních / zřejmě oltář Příbuzenstva Kristova a oltář sv. Aloisia, upravený v 19. století na oltář sv.Josefa z Calasanzy /, tabernáklu a kazatelny, vše s mnoha řezanými sochami.  Na této zakázce pracoval Martin Möckl se svými tovaryši téměř čtyři roky. Postupně přibyly ještě další oltáře :  Mariánský záslibný oltář – 1692-1693, oltář  sv. Floriána – 1692-1693, přenesený sem z kaple sv.Floriána, oltář sv. Antonína Paduánského a oltář Čtrnácti pomocníků – 1828. Dále skupina Kalvárie z roku 1825, dílo hroznětínského řezbáře Karla Lorenze. Z celého vybavení kostela se však zachovala  už jen fotodokumentace z roku 1953, těsně po převzetí klášterního areálu vojenským útvarem, fragmenty oltářních konstrukcí a několik řezaných soch.

Můžete také navštívit naše partnerské stránky
www.ostrov.cz | www.eOstrov.cz | www.ostrovsko.cz